V neděli 24. června uplynulo 76 let od tragických událostí v Ležákách na Chrudimsku. Nacistické gestapo zde obklíčilo tuto malou kamenickou osadu a všech jejich bezmála 40 obyvatel pozatýkalo. Vesnice byla vypálena a srovnána se zemí, muži byli postříleni na popravišti gestapa na pardubickém zámečku, ženy a děti skončily v nacistických vyhlazovacích táborech. Přežila pouze dvě děvčata, sestry Šťulíkovy, které byly poslány do Německa na převýchovu. Právě s poslední žijící přeživší, Jarmilou Doležalovou, jsem se po roce setkal při pietním aktu v Ležákách. Mám k ní velký obdiv. Přes její vysoký věk stále jezdí do škol, vypráví dalším a dalším generacím tragický příběh své rodiny a uchovává tak historickou paměť.
Právě o to musíme stále naléhavěji pečovat. Česká společnost má za sebou desítky let života v diktaturách 20. století. A navzdory této zkušenosti jako bychom zapomínali, že svoboda, mír a demokracie nejsou samozřejmostí. Tyto hodnoty je třeba chránit. A jak? Nezapomínat na ty, kteří za ně položili životy, udržovat historickou paměť včetně příběhů bezpráví a nepodléhat líbivým pohledům na svět, které zjednodušují svět do jeho rádoby jednoduché černobílé podoby.
S velkou úctou k obětem jsem se zúčastnil pietního aktu v Ležákách i v pondělí 25. června u památníku radisty skupiny Silver A Jiřího Potůčka v Polabinách a u památníků obětí Heydrichiády na Zámečku v Pardubicích. Čest jejich památce!
