Hudební léto v kostele sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci

Hudební léto v kostele sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci

„Žánrově a dramaturgií úmyslně překračujeme hranice klasické hudby“, řekl Marek Výborný o hudebním festivalu v Heřmanově Městci, v jehož čele stojí od roku 2008. Letošní třináctý ročník má ambici přiblížit posluchačům hudbu období klasicismu v rozmanitých podobách. Současně připomíná významné 190. výročí úmrtí Ludwiga van Beethovena. Nit klasicismu se vine celým festivalem. Zcela unikátní stopou potom v letošním ročníku byl romský soubor, prezentující nejen hudbu romské kultury, ale i jazz či moderní aranžmá světových klasiků. Výběrem interpretů chtějí organizátoři ukázat, že krásná hudba a její provedení obohacuje generace posluchačů bez ohledu na národnost, kulturu či tradice. A to jak autorským výběrem repertoáru, tak i výběrem interpretů.


Prosím, představte festival Hudební léto v kostele sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci, jehož třináctý ročník je v plném proudu. Jak vzpomínáte na pořadatelské začátky?

Jsme malým hudebním festivalem, jehož pořadatelem je Římskokatolická farnost Heřmanův Městec. Festival každoročně nabízí šest koncertů od června do srpna v pravidelném rytmu čtrnácti dnů, vždy v nedělní podvečer. Pravidlem je festivalové finále v neděli před heřmanoměsteckou bartolomějskou poutí. Smyslem festivalu od jeho počátku je pozvání veřejnosti do krásných a inspirujících kulis pozdně barokního kostela sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci. Pozvání, které není primárně spojeno s bohoslužbou, ale je spojením hudby a duchovního genia loci liturgického prostoru.

Přinášíme posluchačům možnost nechat hudbu, případně i mluvené slovo, promluvit k nitru člověka. Jedná se o nabídku letního zastavení a načerpání sil v čase odpočinku a dovolených. Festival se stal ve své krátké historii vyhledávaným hudebním počinem nejen obyvatel heřmanoměsteckého regionu.

A začátky festivalu? Ty byly velmi skromné. Nikdo z nás netušil, jakým směrem se původní cyklus koncertů bude ubírat. Jeho popularita a zájem posluchačů, který nás těší, je pro nás výzvou, abychom festival dále rozvíjeli.

Co bylo impulsem ke vzniku festivalu?

Stal se jím příchod nového kněze do heřmanoměstecké farnosti, premonstráta P. Hroznaty Pavla Adamce. Ten předtím působil jako převor premonstrátské kanonie v Želivě a zde měl relativně bohaté zkušenosti s pořádáním podobných koncertů. V roce 2005 tak zkusil něco podobného i ve svém novém působišti. Koncerty se setkaly se zájmem veřejnosti, a tak už při druhém ročníku se celý cyklus rozrostl na devět koncertů (dnes jich je tradičně šest) včetně zajímavých projektů jako byl koncert Scholy Týnského chrámu z Prahy či předního českého varhaníka Michala Novenka.

Jaká je návštěvnost a s jakým rozpočtem pracujete?

Těší nás, že průměrná návštěvnost každoročně stoupá. Kapacita kostela sv. Bartoloměje je přibližně sto osmdesát posluchačů a ta je v posledních letech téměř při všech koncertech zcela naplněna. A výjimkou nejsou ani koncerty, pro které musíme kapacitu operativně navýšit přenosnými lavicemi či židlemi.

Když jsem se někdy od třetího ročníku začal více podílet na organizaci festivalu, tak jsme si s organizačním týmem jasně stanovili, že festival nemůže být dotován farností. To znamená, že veškeré náklady musí být pokryty ze vstupného, dotací města, případně kraje a příspěvků partnerů festivalu. A to se nám díky vstřícnosti partnerů doposud daří a naopak v posledních letech díky festivalu získáváme sice drobné, ale přece jen opakované příspěvky na připravovanou nutnou rekonstrukci barokních varhan našeho kostela, které jsou vlastně festivalovým nástrojem číslo jedna.

Rád ale také připomenu jistou raritu našeho festivalu. Většina jeho koncertů je volně přístupná s doporučeným vstupným (zpravidla sto padesát korun). Od počátku festivalu bylo naší snahou nelimitovat z účasti na koncertech rodiny s dětmi či starší spoluobčany. Zkušenost je taková, že většina návštěvníků tohoto modelu „nezneužívá“ a vstupné stačí pokrývat spolu s dalšími příjmy od donátorů festivalový rozpočet, který se dnes pohybuje již v řádu několika set tisíc. A nám ubyla starost s předprodejem vstupenek.

Které koncerty jste si nejvíce užil a co festivalové plány do budoucna?

Pro mne je svým způsobem každý koncert velkým zážitkem a mám radost hlavně z pozitivních ohlasů posluchačů. Mnozí si již našli pravidelně na festival cestu. Vracejí se k nám opakovaně a často se jedná o návštěvníky mimo naše město. Teď měl obrovský úspěch koncert Žesťového kvintetu Hudby Hradní stráže a Policie České republiky. Nadšené publikum ocenilo zjevně také fyzicky náročný koncert provedený i v letním parnu ve slavnostních uniformách Hudby Hradní stráže a Policie České republiky. Neobvyklé aranžmá předehry z Mozartovy Figarovy svatby nebo tóny z Händelova oratoria Juda Makabejský byly skutečnou virtuózní oslavou hudby převážně barokního a klasicistního období. Osobně rád vzpomínám na dva velké projekty, a to uvedení Dvořákova oratoria Stabat Mater při zahájení desátého ročníku festivalu a loňské provedení světově proslulého Mozartova Requiem.

A plány do budoucna? Je jich více, na příští rok připravujeme ve spolupráci s pardubickou Konzervatoří uvedení Dvořákova Te Deum. Též věřím, že se podaří zrealizovat ve spolupráci s Českou filharmonií, Petrem Kadlecem a Idou Kelarovou letos odložený festivalový koncert v rámci projektu Romano Drom. V hledáčku jsou i další soubory včetně například Hradišťanu s Jiřím Pavlicou, kteří u nás již dvakrát vystoupili. Uvidíme, jak vše dopadne. Dlouhodobě usilujeme i o spolupráci s Romanem Baborákem a dalšími špičkovými umělci. Bohužel limitem jsou často prázdninové termíny. Každý umělec potřebuje i odpočinek a načerpání sil, rozumím tomu.

Kromě pořádání koncertů jste především ředitelem Gymnázia Pardubice, Mozartova. Zaznamenáváte u mladé generace zájem o klasickou hudbu?

Na našem gymnáziu si student vybírá mezi výtvarnou a hudební výchovou. A je patrné, že dřívější převaha výtvarné výchovy se postupně mění a v posledních letech je ten zájem již přibližně vyrovnaný. Velkou roli v tom hrají zkušenosti mnohých studentů s hudebním vzděláním na Základní umělecké škole.

Pardubice nabízejí v tomto směru mimořádně pestré možnosti. Navštěvují vaši studenti takové koncerty v rámci školní docházky nebo ve volném čase?

Snažíme se zájem o hudbu u studentů dále prohlubovat. Proto dlouhodobě spolupracujeme s Komorní filharmonií Pardubice, pardubickou Konzervatoří nebo zajišťujeme pro žáky studentské abonmá v Národním divadle v Praze. Ano, pro mnohé je to často první setkání s operou či operetou naživo.

Pochlubit se můžeme i vlastními aktivitami. V uplynulém školním roce naši studenti prvního a druhého ročníku nastudovali autorský muzikál Anna, sny a tma pod vedením zpěvačky a nadšené učitelky hudební výchovy Veroniky Němcové. Uveden byl mimo jiné i v rámci festivalu Zrcadlo umění v Pardubicích.

Souvisí s vaší láskou k hudbě také snaha opravit historické varhany v kostele sv. Bartoloměje? V jaké fázi se záměr či projekt nachází?

Ano, jak jsem již naznačil, i díky festivalu se nám daří postupně získávat prostředky na jejich nutnou renovaci. Varhany máme původní, postaveny byly v roce 1765, tři roky po dokončení stavby kostela, Františkem Pavlem Horákem. Velkým zásahem byla romantická Poláčkova přestavba ve třicátých letech minulého století. A od té doby již žádné výraznější zásahy varhany nepotkaly. Po bezmála devadesáti letech je nástroj fakticky v havarijním stavu. A jak potvrdily prohlídky varhanářů, zkušenosti i festivalových varhaníků a diecézního organologa, pokud se nepřistoupí co nejrychleji k jejich renovaci a celkové restauraci, budou nenávratně zničeny. Z toho důvodu jsme na začátku letošního roku nechali zpracovat restaurátorský záměr, který byl schválen Národním památkovým ústavem, a čekají nás další kroky směrem k získání možných dotačních titulů, oslovení donátorů a samotnému výběrovému řízení na rekonstrukci varhan. Uvidíme, jak rychle vše půjde.

Prozradíte i vaše další aktivity?

Těch je celá řada a bohužel hlavní potíží se stává čas, jak vše skloubit dohromady. Mám doma tři děti a manželku, které se snažím, pokud to jde, nezanedbávat. Jak bylo zmíněno, mám zodpovědnost za řízení pardubického Gymnázia Mozartova, což nesouvisí s nějakým hudebním zaměřením, ale je to pouze označení ulice, na které od roku 2000 naše gymnázium sídlí. Nabízíme standardní čtyřletý vzdělávací program. Aktivně se věnuji otázkám vzdělávání na úrovni jak celostátní, Pardubického kraje, tak i města Heřmanův Městec, kde jsem zastupitelem a předsedou Komise pro výchovu a vzdělávání. Obecně toto téma je i mojí prioritou v aktuální pozici lídra kandidátky koalice Lidovci a starostové v Pardubickém kraji pro letošní poslanecké volby. To prozrazuje i moji politickou angažovanost, kde vedle témat vzdělávacích a podpory rodiny vnímám obecně podporu kultury jako jedno z klíčových témat pro zachování a rozvoj hodnot naší společnosti. A vedle toho mám řadu dalších aktivit. Aktivně působím v heřmanoměstecké farnosti, zpívám a jsem jednatelem pěveckého sboru Vlastislav, který vede moje skvělá manželka, rekreačně jezdím na kole, hraji basketbal, baví mě historie a mohl bych pokračovat dál…

Stojíte od začátku v čele organizačního výboru festivalu?

Ne, na počátku byl zmiňovaný P. Hroznata Pavel Adamec, já jsem tuto roli nějak přirozeně převzal po jeho odchodu z naší farnosti v roce 2008.

Letos probíhá už třináctý ročník. Prošla hudební přehlídka v Heřmanově Městci za dobu trvání nějakou inovací?

V zásadě se držíme modelu šesti koncertů v rytmu čtrnácti dnů vždy v neděli v podvečer. Co bylo jistou inovací, bylo zařazení jednoho externího koncertu mimo kostel sv. Bartoloměje. Původně jsme ho umístili někdy od roku 2007 do prostor farní zahrady, v posledních ročnících potom na nádvoří heřmanoměsteckého zámku. Koncert se vždy setkává s velkým zájmem posluchačů a celkově pomáhá větší popularitě celého festivalu.

Žánrově a dramaturgií úmyslně překračujeme hranice klasické hudby a chceme přitáhnout co nejširší spektrum posluchačů. A třeba i tímto počinem přispět k popularizaci klasické hudby. Velkým zážitkem tak byly koncerty Bratří Ebenů, Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers či letošní koncert slovenského souboru Cigánski diabli.

Sázíte na špičkovou dramaturgii. Co je prioritou při sestavování programu?

Vždy se snažíme mít určité jednotící téma celého ročníku. Letos je to období klasicismu s připomínkou kulatého výročí velikána Ludwiga van Beethovena. Prioritou je určitě také pestrost dramaturgie, která táhne posluchače. Nabízíme netradiční či méně známá uskupení stejně jako špičkové umělce. Právě jeden z nich, barytonista Roman Janál, společně s varhaníkem Václavem Uhlířem bude hostem příštího letošního koncertu v neděli 23. července od 17 hodin, který nese titul Lesk a virtuozita duchovních písní klasicismu.

Učil jste dějepis, základy společenských věd a latinu, ve svých koníčcích uvádíte také sport. Hrajete na nějaký nástroj? Od kdy se věnujete hudebním aktivitám?

Hraji jako samouk na kytaru (ale spíše pro radost, s dětmi u ohně) (úsměv). Mám za sebou ale asi osm let na Základní umělecké škole, kde jsem se učil hrát na zobcovou flétnu a klarinet. Rád tak vzpomínám i na vystupování s žákovskou dechovkou pod vedením legendy Základní umělecké školy v Přelouči Stanislava Polanského. A v současnosti jsem členem pěveckého sboru Vlastislav u nás v Heřmanově Městci – být součástí jeho basové sekce je tím, co mi dělá při aktivním hudebním angažmá skutečně radost.

Děkuji za rozhovor!

článek vyšel na webu operaplus.cz

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Share on LinkedInShare on StumbleUponBuffer this pageEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde